Jestli se chcete od dětí dozvědět, proč udělaly to i či ono, např. proč něco rozbily nebo řekly či udělaly něco špatného, někoho uhodily anebo se jakkoliv ve vašich očích provinily, klidně, přátelsky se jich zeptejte a čekejte. Jinými slovy: položte otázku a mlčte… Jedině tak máte šanci dozvědět se pravý důvod jednání vašeho dítěte. A pak s tím případně něco udělejte. Většinou rodiče realizují snahu rovnou tipnout důvod, proč se jejich dítko takto zachovalo. Například: „Proč jsi sousedům namaloval na zeď ošklivý obrázek?!“ Otázka se nese zpravidla podrážděným tónem, k malým dětem se mluví zvysoka a klade se hned několik otázek najednou: co tě to proboha napadlo, kdes to viděl? Atd. Zkrátka nálet otázek a protože dítě mlčí, spustí se lavina „odpovědí“, neboť je nám vše „jasné“ . Tipujeme z různých důvodů. Populace obecně staví na domněnkách. Stavět na kladných, optimistických domněnkách je sice lepší, než vzít jako bernou minci negativní domněnku, udělat z ní závěr a vyvodit z ní patřičné důsledky. Je to ale kolotoč, zmatek, semeniště dalších otazníků, obav a neřešitelných situací. Lepší pro vztahy, a o to tady běží, je upřímně položit otázku a trpělivě čekat, co vám dítě řekne. Pokud na něj vychrlíme možné důvody jeho chování, prakticky mu komfortně nabízíme: vyber si, co se ti hodí, jak vidíš, znám tě dost dobře a vlastně tvou pravou odpověď od tebe nepotřebuji slyšet. Jen si chci upevnit pozici, jak moc dobře Tě znám a svá tajemství přede mnou neutajíš. Tímto v dětech budujeme hned několik věcí: nezajímám je, nedůvěřují mi, jsem pro ně darebák, nerespektují můj svět… a tak dále. Tip na náš příklad s ošklivým obrázkem mohl být: „ Je mi jasné, že Tě zas navedl tvůj kamarád…“. Dítě pro pohodlnost a uchránění si svého důvodu (tajemství, nebo obavy, že jeho důvod bude horší), klidně vaši „nápovědu“ odsouhlasí. Ovšem důvodem mohlo být i to, že to viděl ve filmu, nad kterým se celá rodina výtečně bavila, nebo sousedovi ujel názor na někoho, koho má vaše dítě rádo a tak mu to vrátilo… Na kolik pravdivě vám dítě odpoví, závisí na vaší vzájemné důvěře a zkušenostech. A odpověď „nevím“… berte také vážně. Někdy člověk udělá něco podvědomě, nemá k tomu praktický důvod. Prostě se projeví intuitivně a uvede to do reality. Sám si někdy klade otázku, proč to udělal, proč tak konal…
Proč ? Očima vychovatelky a chůvy Jarky
