𝙑𝙞́𝙩𝙚̌𝙯𝙨𝙩𝙫𝙞́ 𝙗𝙚𝙯 𝙥𝙤𝙧𝙖𝙯̌𝙚𝙣𝙮́𝙘𝙝. „𝙊𝙘̌𝙞𝙢𝙖 𝙫𝙮𝙘𝙝𝙤𝙫𝙖𝙩𝙚𝙡𝙠𝙮 𝙖 𝙘𝙝𝙪̊𝙫𝙮 𝙅𝙖𝙧𝙠𝙮“

„Kdo bude první, utíkejte, no kdo bude první?“ Ozve se před hloučkem dětí a za pár chvil následuje pláč, různé půtky a nezřídka i zuřeníčko.
První může být vždycky jenom jeden a ostatních několik běžců a běžečků je horších nebo ještě „lépe“ nejhorších. Jak jinak si vysvětlit hlášky typu: „Ať vyhraje lepší“, nebo: „Ať vyhraje nejlepší“? S mým srdcem souzní myšlenka: Vítězství bez poražených… Jsem pro různé hry a soutěže. Nakonec… Sama jsem jich na táborech vymyslela a uspořádala tuny. Ale vždy byly v duchu: na prvním místě je zábava. Takové to, pro někoho klišé, není důležité vyhrát ale zúčastnit se. Já to jako klišé neberu, ale ze zkušenosti to beru jako hluboké moudro, které jsem, nejen na vlastní kůži, zažila.
Protože jsem byla osm let jedináček, mým kámošem a parťákem byla mamka. Nejvíc jsem milovala, když jsme spolu hrály hry. Začalo to Pexesem a přes Člověče nezlob se, jsme se dostaly až ke Kanastě. Měla cit pro to, kdy mě nekompromisně „rozdrtit“ a kdy mě nechat vyhrát. Naučila jsem se prohrávat, ctít pravidla, chápat, že lépe „jde karta někdy tomu a jindy zas onomu“, že každý je v něčem dobrý a že nikdo není „looser“. Naučila jsem se mít smysl pro humor, fandit i protihráči a mít hlavně radost ze hry jako takové. To, že jsme spolu a že nám je fajn.
Ve škole, na hřišti, v družině ale i doma jsou populární výroky: kdo bude první tam a tam, kdo první sní to a to, kdo se první obleče? V partě např. čtyř dětí to je tak, že se honí všichni, ale jen jeden má radost a tři pláčou. Byl to smysl hezkého odpoledne? Nebo jste si chtěli pomoct, aby se děti oblékly? Výsledek je, že jste vycházku odstartovali se třemi naštvanými dětmi.
Různými nevinnými soutěžemi vyvoláváme soupeřivost, která se obrátí například v: „Bez medaile nehnu ani brvou“, “Když nevyhraji nikam nejdu“, nebo druhý extrém: „Jsem špatný“, „Nic neumím“. Soupeřivost se odráží i v takzvané pravdě. Mnoho dospělých, byť jim jde o stejnou věc, soupeří v tom, že jejich podání je lepší. Myslím, že soupeření a soupeřivost, kdo pocítil na vlastní kůži, nemá rád.
Hrajte si s dětmi a pokud máte více drobotiny pospolu, vždy najděte takové hry, při kterých může někdy vyhrát ten a jindy tamten. Při hrách se dá dětem ukázat, že jste tým a v týmu se přeci nesoupeří.
P.S. I život je taková hra. Je lepší s ním být v týmu, než s ním soupeřit…